Změna (je život.. asi?)

Mám toho tolik, co bych ti chtěla říct, jen to musím zformulovat a napsat vše na papír, aby to dávalo smysl. Což nevím, jak udělám, samotná některé věci stále nechápu..

Začnu asi tím, že jsem ve středu 14. června nastoupila do té nové školy. Jop, přesně tak, v půlce června měním školu a rovnou na nás hodí to, že za týden máme být na nějakém Rituálu a že to je povinné, jinak se nám nebude v následujícím čtvrt roce dařit.
Přijeli jsme ke škole a první místo, kam jsme zamířili, byla budova školních Kolejí. Zde budu trávit své léto. Ubytovala jsem se a všechno okolo. Kolem 18. hodiny jsme měli večeře - tak bohaté švédské stoly jsem snad nikde nezažila. To ale taky přeskočím, určitě Tě to nezajímá - pojďme tedy dál.
Jakmile jsme se navečeřeli, celá naše skupinka holek, které budeme spolu ve třídě, jsme se vydaly do Společenské místnosti, kde nám začali popisovat školu a jak to tady chodí. Kromě dvou velice jednoduchých otázek jsem pochopila naprosto vše. Otázka číslo jedna: Kdo sakra jsou Varellové? A ta druhá: Co tu dělám?

Po schůzi jsme se měly navrátit do svých pokojů. Na nočním stolku jsme měli pilulky, které jsme měly spolknout. Informace jako proč je musíme spolknout a k čemu nám ty pilulky jsou, nám nikdo nepodal, jelikož se to prý nesmí zmínit, aby to nenarušilo následující proces. A proto ti to sem nenapíšu c:

S docela velkým strachem - a hlavně milionem otázek, protože jsem fakt netušila, co se to k sakru děje - jsem splnila pokyn a ulehla pod peřinu. Ani ne do tří minut jsem usnula - byla jsem vyčerpaná jak psychicky, tak fyzicky. O pár hodin později - ani nevím, kolik to vlastně bylo - mne probudil zpěv ptáčků a svit slunečních paprsků, které si to vesele zářily na můj obličej. Protáhla jsem se a okamžitě toho zalitovala. Díky tomu pohybu jsem nevědomky spustila proces, který byl ten nejhorší, který jsem mohla zažít..

V nohách jsem najednou ucítila šílenou bolest, jako když se mi do těla zabodnou miliony  malých jehliček - nejsilnější to bylo v kolenou. V hlavě mi dunělo a v rukou jsem náhle neměla cit. Zpanikařila jsem a začala volat o pomoc. Jestli teď očekáváš, že ti napíšu, že jako ve všech knihách a filmech přiběhne někdo, kdo člověka volajícího o pomoc začne uklidňovat a pomáhat mu, tak jsi vedle. Trpěla jsem asi dalších 15 minut. Přes slzy jsem nic neviděla, do toho se mi hůř dýchalo, měla jsem pocit, že se mi hlava rozskočí na milion kousíčků, pot ze mě tekl proudem. Opravdu hodně jsem litovala toho, že jsem nakonec řekla rodičům ano a rozhodla jít na tuhle školu, že jsem spolkla tu pilulku, že jsem se protáhla...

Najednou vedle mě něco luplo, a bylo po všem. Prostě konec bolestí, ze vteřiny na vteřinu. Stále jsem ještě měla mírné mravenčení v pažích, ale už jsem nepociťovala tlak, jako by se někdo snažil mi vyrvat všechny svaly, co na rukou mám. Chvíli jsem jen tak ležela a přemýšlela nad tím, co se stalo. Vtom do dveří vešla naše vychovatelka Lindy.

,,Tak konečně jsi vzhůru i ty. Až se trochu dáš do pořádku, začneme s výukou. Nyní tě poprosím, aby jsi se mnou šla do umýváren. Čeká tě zde koupel, při které si popovídáme o tvých pocitech během této chvíle, co se konkrétně pro tebe změnilo a změní a co bude dál."
Vůbec nic jsem z toho, co mi řekla, nepochopila. Už zase tu mluví v hádankách. Začínala jsem si připadat divně, jako bych sem nepatřila. Neměla jsem nejmenší tušení, co se tu děje. Ostatní holky alespoň trochu tušily, co se zřejmě stane, ale já spolu s jednou dívkou jsme nic nechápaly... Koupel jsem ale nutně potřebovala, a tak jsem se pomalu zvedla z postele. Stále jsem ještě neměla stoprocentní jistotu v nohou, ale dokázala jsem se na nich udržet a pohybovat. Vzala jsem ze skříně spodní prádlo, šaty v barvách školy, osušku a vydala se za Lindy.

Jakmile jsem vlezla do velké (když velké, tak opravdu velké) vany (pardon, tady se tomu říká Bathella) plné až po okraj teplé vody, všechny mé svaly se uvolnily. Lindy a její pomocnice vysypaly do Bathelly různé sušené okvětní lístky a byliny a mě se lehce tou vůní zatočila hlava. Následovaly určité věci, které se ti pokusím vysvětlit, až se osobně setkáme. Nevím, zda-li bych to teď popsala. Po skončení tohoto mini rituálu, si Lindy sedla vedle Bathelly na malou židličku a chvíli mě jen tak tiše pozorovala. Nedokázala jsem z jejího pohledu nic vyčíst.

,,Víš, Mellody, je opravdu hodně věcí, které nevíš," začala pomalu mluvit, ,,před nástupem sem tě měli tví rodiče alespoň trochu seznámit s tím, kdo jsi, kam jdeš na školu a jak to tu vlastně chodí... No nic, budu to muset udělat za ně já, naštěstí nejsi ani první a určitě ani poslední, komu to vysvětluji," povzdechla si a poposedla si na židličce.

,,Lidský svět pro tebe končí, začal ti nový život, vše se při slavnostech Lithy potvrdí a nebude cesty zpět."